Na Slovensku nemáme v právních předpisech zákon, který by obecně přikazoval oplotit pozemek. Když si majitel nemovitosti plot postaví na svém pozemku, stává se jeho vlastníkem, učinit to je však povinen jen v několika případech. Kdy nastanou, nám objasnila JUDr. Veronika Michalíková z AKMV advokátní kanceláře.
Samotné pojmy oplocení nebo plot nemají legální definici v žádném právním předpisu ČR. V jakých případech však pozemek musí být oplocen, nám v tomto článku upřesní právnička z AKMV advokátní kancelář s.r.o.
Povinnost oplotit pozemek vyplývá například z § 12 532/2002 Z. z., podle které:
„Pozemek zastavěný stavbou musí být oplocen, pokud:
a) stavba může působit nepříznivě na životní prostředí,
b) je třeba zamezit volnému pohybu osob nebo zvířat,
c) stavbu je třeba chránit před okolními vlivy,
d) stavbu je třeba chránit před vstupem neoprávněné osoby.“
Kdo si ho postaví, tomu patří
V českém právu nejsou stavby součástí pozemku, na kterém stojí, proto oplocení se považuje za samostatnou věc a jeho vlastníkem tak nemusí být vlastník pozemku, na kterém plot stojí. Vlastníkem je tedy stavebník – osoba, která plot postavila. V určitých případech, například v zahrádkářských osadách, má často oplocení několik vlastníků.
Oplocení je ve smyslu Stavebního zákona považováno za drobnou stavbu a před jeho výstavbou postačuje ohlášení stavebnímu úřadu – obci.
Pozůstatek z minulosti
Pravidlo ze Všeobecného občanského zákoníku z roku 1811, že vlastník nemovitosti je povinen oplotit svůj pozemek po pravé straně při pohledu z ulice, u nás zůstalo zažito do současnosti. Dnešní zákon žádné podobné pravidlo neobsahuje, ale garantuje nárok na uložení povinnosti oplotit pozemek ve smyslu § 127 ods. 2, kdy se lze na základě žaloby domáhat u soudu o ustanovení povinnosti oplotit pozemek. Ve smyslu § 127 odst. 1 písm. 2 tak může soud uložit povinnost oplotit pozemek („Je-li to nutné a nebrání-li to účelnému využívání sousedících pozemků a staveb, může soud po zjištění stanoviska příslušného stavebního úřadu rozhodnout, že vlastník pozemku je povinen pozemek oplotit.“).
V žalobě je nezbytné specifikovat dané oplocení, zejména rozměry a druh plotu. Soud zkoumá jen občanskoprávní nároky na stavbu plotu, ne stavebněprávní, toto hledisko řeší obec. Rovněž je povinen přednostně zkoumat, zda nelze raději řešit daný spor prostřednictvím negatorní žaloby, tedy „zapírací“, která směřuje k odstranění jiných zásahů do vlastnického práva. Tato žaloba je mírnější, například lze řešit uložením povinnosti zdržet se obtěžování sousedů imisemi ve smyslu § 127 ods. 1.
Soud přistoupí k uložení povinnosti oplotit pozemek za splnění následujících podmínek:
- Soud zjistí, že je oplocení potřebné: zkoumá objektivní hlediska, jako například, zda tomu kdo žádá o oplocení, něco brání, aby pozemek sám oplotil nebo zda vůbec lze oplotit daný pozemek podle zákona o ochraně přírody a krajiny nebo zda zdroj rušení vychází z daného pozemku, který se má oplotit
- Oplocení nebude bránit účelnému využívání sousedních pozemků a staveb, například aby nebránilo vlastníkům pozemků v přístupu k nim
- Stanovisko stavebního úřadu je kladné: soud je povinen si vyžádat stanovisko od obce, která posoudí stavebněprávní hledisko výstavby plotu podle stavebních předpisů, soud však není tímto stanoviskem vázán, musí k němu jen přihlížet a proto v případě záporného stanoviska soud zváží, zda uloží povinnost pozemek oplotit
Uloží-li soud povinnost oplotit pozemek, nerozhoduje o druhu plotu, proto se otázka, zda povinný splnil povinnost oplotit pozemek řeší přibráním znalce, buď výkonem rozhodnutí nebo v exekučním řízení.
Stavebník, který si postavil oplocení na vlastním pozemku, se stává jeho vlastníkem. Je povinen jej udržovat v řádném stavu a opravovat jej. Zato vlastník sousední nemovitosti je povinen zdržet se jakéhokoli poškození tohoto oplocení.
Jak donutit souseda postavit plot
Povinnost postavit oplocení se použije podpůrně, tedy dodatečně, v případě, že nepomůže soudům uložená povinnost zdržet se obtěžování sousedem imisemi. Nicméně je zde i třetí možnost, která přichází v úvahu v krajních případech, a to ve smyslu § 417 ods. 2 občanského zákoníku („Pokud jde o vážné ohrožení, ohrožený má právo se domáhat, aby soud uložil provést vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící škody.“). Pro její použití musí nastat vážné ohrožení, například, pokud by hrozilo vážné ohrožení psem. Na druhé straně při opakovaném pronikání drůbeže na sousední pozemek se bude postupovat podle § 127 ods. 2. Podle judikatury přichází v žalobě také kumulace obou nároků.
